leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec


[ leden ] - [ únor ] - [ březen ] - [ duben ] - [ květen ] - [ červen ]
[ červenec] - [ srpen ] - [ září ] - [ říjen ] - [ listopad] - [ prosinec ]


KRONIKA DSHJK - prosinec 2005


Boj s vlkem, 5.prosince 2005

Ne, my jsme nakonec s vlkem nebojovaly, nebojte se. Vždyť jsme jen slabé dívky. I když myslím, že naše holky by se jen tak nedaly.

Místo abychom vyrazily letos do ulic strašit čerty, přislíbily jsme Vaškovi, že vypomůžeme se soutěžními disciplínami při sborové mikulášské. Nejprve byly připraveny nějaké scénky s mluvícími pajďuláky, děti se dozvěděli, že se nemusí čerta bát a jak je to s tím posloucháním. Rozdávaly se dárky a došlo pak i na soutěže. Děti házely korálky, lovily rybičky, … Zkrátka bylo toho dost, aby se mohly všechny děti zapojit. A my také.


Vánoční střípky, 17.prosince 2005

Ač to venku tak příliš nevypadá, je prosinec. Po sněhu ani památky. Je chladno a fouká silný vítr. Pošmourná obloha je potažená šedými mraky. Aby tak ještě pršelo!

Ve čtyři hodiny je už skoro tma. Každý, kdo má trochu zdravého rozumu, je zalezlý v pohodlí svého domova. Ale kdyby jste se podívali trochu pozorněji do naší ulice, uviděli byste několik postaviček, jak se postupně trousí brankou dovnitř starého domu. A za chvíli byste zjistili, že to není jen tak: koná se tu totiž vánoční večírek DéeSHáJKy.

Za chvíli to začne být znát. Připravují se chlebíčky, vybaluje cukroví a na míse se usmívají vyrovnané i jiné pamlsky. V konvicích začne vonět čaj, který se mísí s vůní jehličí. Za chvíli mizí všechny dobroty a dárky pod stromečkem postupně nacházejí své potěšené adresáty. Mluvíme o tom, proč vánoce vůbec slavíme a pak se tu rozezní vánoční koledy a chvály.

Jako poslední dárek a třešničku na dortu jsme si nechaly překvapení: jdeme na půlnoční procházku na Štěpánku. Sněží! Všude leží už vrstva sněhu, která během večera napadla. To je teprve úžasný dárek! A hádejte od koho!?! V ruce se nám mihotají plamínky malých svíček. Každou chvíli nějaká zhasne, ale nevadí. Někdo jiný nám dá oheň z té své. Jdeme sněhem, který jiskří ve světle lamp a povídáme si. Nakonec to vyvrcholí velkou koulovačkou, a protože toho holky ještě nemají dost, pokoušejí se vzájemně svalit do sněhu. A samozřejmě se tomu nevyhneme ani my.

Po návratu rychle umýt a převléknout a hupky dupky do spacáků. Krásně se vyspíme. Tak krásně, že pak ráno jen horko těžko stíháme připravit věci na pohoštění po shromáždění…