leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec

[ leden ] - [ únor ] - [ březen ] - [ duben ] - [ květen ] - [ červen ]
[ červenec] - [ srpen ] - [ září ] - [ říjen ] - [ listopad] - [ prosinec ]

KRONIKA DSHJK - listopad 2005

Jdeme za bobrem (5.listopadu)

V osm ráno nasedám do auta a jedu za Járou Bečvářem na Bradlec, abych u nich doma nechala potraviny, které budeme potřebovat na přípravu oběda. Počítám, že je to jenom na otočku, protože musím ještě narychlo něco dodělat na tu dnešní akci. Zazvoním, Jára mi otevře a říká, že bych ho mohla hodit dolů do města, aby všechno stihnul včas připravit a celou trasu projít. Ale musí se ještě nasnídat. „Nechceš čaj?“ zeptá se mě s úsměvem. A tak sedíme u stolu, povídáme, čas běží a já jsem nervózní, že to nestihnu…

V deset hodin máme sraz s holkami před sborem. Do půli (myslím tím 10.30h) se sešly čtyři holky a druhá polovina stále nikde. Konečně jsme se dovolaly Valérii, která nám přesně určila, kde právě jsou. „Jsme na silnici“, halasí do telefonu. Kolem tři čtvrtě (pozorný čtenář ví, že tím myslím 10.45h) vjíždí konečně do „Blahoslavky“ auto se čtyřmi holkami, které už už aby byly venku. „Hořela nám elektrika v rádiu, tak jsem zalepila kabely izolepou a jely jsme“ omlouvá se za zpoždění maminka dvou holek.

Tak a může začít naše putování za bobrem. Holky dostávají dopis, který jim zanechala červenka, a ve kterém je pobízí, aby se vydaly na cestu, pozorně sledovaly všechno, co se kolem nich děje a pokusily se najít pana Tumnuse, který znenadání zmizel. V tom má určitě prsty bílá čarodějnice. A tak Maruška, která naposledy viděla červenku poletovat nad Krásnou loukou u Jizery, se ujala vedení a už se skupinka v počtu deseti dala do pohybu. Rozpršelo se, takže než jsem došly na určené místo, docela jsme promokly. Ale teď to teprve všechno opravdu začíná. Musíme pozorně sledovat cestu. Modré fábory nás jasně směrují, kudy máme jít. Čeká na nás spousta úkolů, které musíme zvládnou během cesty než dojdeme do cíle. Déšť nám smývá směrovky vyznačené v písku a křídou nakreslené na asfaltových cestách. Hledání úkolů je o to náročnější a ne všechny se nám podařilo najít. Nevadí. Improvizujeme během cesty a ptáme se holek, jestli se jim stalo, že mluvily pravdu a přitom jim nikdo nevěřil nebo jestli se někdy kvůli něčemu (někomu) vzdaly něčeho (někoho) jiného. A byly další otázky, hádanky a úkoly, které prověřovaly, jak si holky zapamatovaly události přečtené z knihy od C.S. Lewise „Lev, čarodějnice a skříň“.

A tak jsme promrzlé a promoklé po třech hodinách (čtenář to dobře spočítal, ve 14.00h) dorazily na Bradlec a setkaly se s panem Bobrem. Dostaly jsme horký čaj s citrónem, převlékly jsme se do suchých věcí a začaly jsme připravovat oběd – „bobří bašta a la čína“. Chutnalo to výborně. Snědly jsme oběd do posledního zrníčka rýže. No, a samozřejmě paní Bobrová (nebo-li Bečvářová) nezapomněla na výborný pudinkový dezert s borůvkami. Ale samozřejmě, že jsme nenacpaly jenom svoje těla, ale sytily jsme i našeho ducha. Bavily jsme se o tom, co všechno nám nabízí svět, ve kterém žijeme, a jak jsou to mnohokrát jenom lži a triky od ďábla, který nás chce zničit. Holky od nás dostaly verš, který jim bude tuhle skutečnost připomínat: „K čemu ti je, když získáš celý svět, ale svůj život ztratíš?“

Povídaly jsme a povídaly až nám ujel autobus. Nevadilo. Nakonec jsme odvoz sehnaly a všechny jsme se dostaly zase zpátky ze země Narnie do našeho světa povinností, radostí, smutků a her.

Narnijská fauna a flóra I (7.listopadu)

Dnešní a příští DéeSHáJKu budeme tvořit květiny a zvířata. Dneska budeme dělat kytky. Jak na to? Potřebujeme krepový papír na okvětní lístky, lepenkový papír na střed, barevný papír na stonek s lístky a samozřejmě nůžky a lepidlo. A můžeme začít tvořit. Jo, a hlavně, máte ruličku od toaleťáku nebo od papírových ručníků? Bez toho to nejde. Takže nařežeme ruličky na kolečka (na každou kytku 5-6 koleček), obalíme barevným krepovým papírem a slepíme k sobě do kruhu a připevníme kolíčky. Po zaschnutí přilepíme střed z obou stran a ještě vlepíme stonek s lístky. No, vypadají moc hezky, každá má jinou barvu, hned bude u nás v Narnii veseleji. Tak teď už jenom stačí zavěsit. Takže příště to budou zvířata.

Narnijská fauna a flóra II (14.listopadu)

Dneska budeme tvořit slibovaná zvířata. Výrobní materiál bude podobný jako pro kytky, které jsme vyráběly minule. Připravily jsme šablony bobra, veverky, medvěda, lva, zajíce, žáby, jelena a lišky. Výroba není složitá. Opět použijeme lepenkový papír nebo tvrdší barevný papír ze kterého vystřihneme tělo zvířete, potom hlavu a ocas. Doplníme ušiska a obličej. Potřebujeme zase ruličky od toaleťáku, přes kterou přehneme a přilepíme vystřižené tělo zvířete a potom přilepíme hlavu a ocas. No, a za chvíli se na nás šklebí svou širokou pusou žába, vystrkuje svoje dlouhé uši zajíc, vykukuje rezatý liščí ocas… Zvířecí osazenstvo v plné své kráse.

Pohoštění vánočního dědečka 21.listopadu 2005

Na dnešní den jsme byly pozvány do Centra pro zdravotně postižené ve Václavkově ul., kde obyvatelé centra s námi společně vyráběli adventní věnce. Když jsme dorazily, srdečně nás přivítali. Připravili pro nás všechno, co jsme k výrobě potřebovali. My jsme si přinesly slaměné a polystyrénové kruhy, na které jsme přikládaly nastříhané větvičky (kluci z centra nám připravili spoustu větviček, takže jsme měly z čeho vybírat), a drátkem (doporučuji včelařský drát) jsme větvičky obvazovaly a tím připevňovaly ke kruhu. Když jsme kruh pevně obmotaly, vymýšlely jsme, jak zelené věnce ozdobit. Měly jsme k dispozici různé barevné stuhy a stužky, sušené pomeranče a jablka, skořápky od ořechů, rozinky, šišky a spoustu dalších ozdob a ozdůbek. To všechno jsme připevňovaly lepící pistolí (speciální nástroj, do kterého se vloží umělohmotná tyčinka, která se horkem roztaví a přilepí cokoliv) a na závěr pokapali různými aroma vůněmi a postříkaly sprejem, který dodal konečnému dílu lesklý vzhled. No, prostě nádhera. Každý věnec je úplně jiný, originál. Tak ještě připevníme svíčky a bude to dokonalé.

Bylo fajn, že jsme poznaly nové lidi, a třeba zase někdy přijdeme. Díky za pozvání.

Jaro přichází už v listopadu aneb Návštěva hospicu v adventním čase (28.listopadu)

Minulý týden jsme vyráběly adventní věnce a dneska půjdeme již na naše staré známé místo, do hospicu za nemocnými lidmi, abychom do každého pokoje dali jeden věnec a zapálily první svíčku. Za několik týdnů budou vánoce a všichni se už na ně moc těšíme. Tak ještě připevníme pár posledních svíček na věnce a můžeme vyrazit. Maruška, už tradičně, s sebou bere kytaru a pár vánočních koled, abychom klientům v hospicu přinesly vánoční atmosféru skutečně jak se patří. Tak a jsme na místě. Dostáváme horké kakao a buchtu, hmmm mooooc dobrý. Když jsme se rozehřály, holky vzaly věnce a za chvíli se z prvního pokoje ozývalo „nesem vám noviny“ a „pásli ovce valaši“. V každém pokoji jsme se pozdravily s klienty, pohladily je, popovídaly a samozřejmě jsme nezapomněly se s nimi vyfotit, pokud nám to dovolili. Věříme, že jsme aspoň na chvíli mohly vyloudit úsměv na jejich tvářích a vidět radost v jejich očích. Když jsme odcházely, tak jedna z holek pronesla: „Teprve teď si uvědomuju, jak jsem moc ráda, že jsem zdravá.“ Ježíši, děkujeme, že nám je dobře a buď i se všemi, kterým tak dobře není.