[ leden ] - [ únor ] - [
březen ] - [ duben ] - [
květen ] - [ červen ]
[ červenec] - [ srpen ] - [
září ] - [ říjen ] - [
listopad] - [ prosinec ]
KRONIKA DSHJK - květen 2005
Prostírání (5.5., 19.5)
Takže dneska jsme zase trochu začaly myslet na naši klubovnu, a na to, že bychom si mohly vyrobit prostírání, abychom to měly u nás hezčí. Takže jsme vzaly do ruky papír, tužku a začaly připravovat šablony pro různé vzory, které potom budeme překreslovat na látku a barvit. Řeknu vám, není jednoduché něco vymyslet, ale postupně se holkám dařilo kreslit příbory, různé ovoce, mísy, sklenice….No, dneska jsme to nestihly, budeme v tom pokračovat zase příště.
Dneska pokračujeme v tom, kde jsme minule přestaly. Sluníčko svítí, je hezky, takže sedíme venku, kreslíme, povídáme a plánujeme, co všechno nás ještě na Déeshájce čeká, než budou prázdniny. Dneska přišla jenom Bára s Denisou, takže ostatní holky budou muset prostírání dodělat zase někdy příště. Je super, že už je skutečně jaro, co?
Zeleninové placky se špenátem (12.5.)
Vždycky, když DéeSHáJKa vaří, stojí to za to. Dnešní den to jenom potvrzuje. Když jsme holkám řekly, co budeme dneska dělat, tak z nich moc nadšení zrovna nesršelo. Zase krájet cibuli, strouhat mrkev… Ale když jsme začaly smažit placky, to už bylo něco úplně jiného. Začalo to hezky vonět a holky se už nemohly dočkat, abychom si sedly ke stolu a začaly jíst. Ještě jsme dovařily špenát, který byl prostě vynikající a už jsme se do toho pustily. Za chvíli zůstaly prázdné talíře a jenom vůně ze smažení dokazovala, že se tu dneska něco dělo.
Dubičná neboli pavouci a kadibudky (27.-29.5.)
„Hele, já nemůžu jet.“ „A já taky ne.“ Tak nějak takhle začínal náš výjezd na chatu do Dubičné u České Lípy. Nakonec vyrazila Míša, Martina, Bára, Petra a já. „Už tam budem?“ ozývalo se každých pět minut. Konečně jsme dorazily. Tak a teď najít ten správný klíč a už jsme vevnitř. „A kde je záchod?“ ptá se Martina. Když ji ukazuji dřevěnou budku asi 20 m vzdálenou od chaty, nejdříve na mě nevěřícně kouká, ale když se přesvědčí na vlastní oči, není pochyb, že do ní určitě nevleze. Hledá lepší místečko někde vedle v trávě. Ostatní holky následují jejího příkladu. „A co koupelna, abychom si umyly ruce?“ ozývá se vzápětí. „Holky, tamhle je potok, to vám musí stačit“, vysvětluji.
Když jsme se seznámily se „sociálním zařízením“ chaty, šly jsme dovnitř, abychom si vybalily věci a trochu se na ten víkend zabydlely. „Hele, tady je pavouk“ křičí Bára „tak tady nebudu“ tvrdí rozhodně. Snažíme se ji uklidnit, ale ještě mnohokrát během víkendu ji budeme muset přesvědčovat, že pavouci jsou celkem slušní a klidní spolubydlící. Protože jsme potřebovaly zásobu vody na vaření, pití, mytí nádobí, vyrazily jsme do vesnice směr nádraží, abychom nabraly do kanystrů vodu. Holky se cestou seznamovaly s obyvatelstvem vesnice a začaly zapomínat na kadibudky a pavouky a soustředily se na to, jak „tamten blonďák a nebo ten tmavovlasej se na mě díval a usmál se“. Když jsme se vracely, byl už večer. Sesedly jsme se kolem stolu a povídaly o tom, co budeme dělat zítra. Čeká nás příprava programu „Sestry v akci“, pečené kuře s bramborem, odpolední siesta, výlet do Úštěku, cukrárna, koupání, … Ale teď už honem spát, ať to zítra všechno stihneme.
V sobotu jsme se držely našeho plánu, i když určitý časový skluz vznikl, ale nevadilo. Navštívili nás kluci (Jirka B., Honza Š., Milánek) a přivezly ledové překvapení – nanučky. Zůstali na oběd, a potom se vydali na Sedlo. Bylo pořádný horko, takže jsme byly docela utahané a byly jsme rády, když jsme večer usedly k ohni a opekly si buřty. Vzaly jsme kytaru a chválily Pána Ježíše za jeho lásku a přátelství, a potom jsme si povídaly o tom, co se nám na té druhé líbí (promiňte, ale některé věci prostě zůstanou jenom mezi námi děvčaty, viď Petro?). Protože jsme nechaly ležet náš víkendový plán na stole, tak se holky už dopředu seznámily s nedělním programem, takže „cože to budeme dělat?“ „Tak dopoledne budeme zase trénovat, potom si uděláme palačinky, odpolední siesta, uklidíme chatu a pojedeme domů.“ A tak se i stalo.
Takže tak to bylo, a kdo chce vědět víc, přijďte na akci DééSHáJKy „Sestry v akci“, kde se dozvíte mnohem a mnohem víc.