[ leden ] - [ únor ] - [
březen ] - [ duben ] - [
květen ] - [ červen ]
[ červenec] - [ srpen ] - [
září ] - [ říjen ] - [
listopad] - [ prosinec ]
Kronika DSHJK - únor 2006
Výprava na Cair Paravel, 3.února 2006
Tři statečné holky (Bára, Aduš, Míša) se rozhodly, že podniknou s námi (Maruška, Petra) náročnou výpravu na královský hrad Cair Paravel. Čekala nás cesta zasněženou krajinou a lesem a kdo ví, co se může na cestě přihodit. Hlavně musíme držet pospolu a vydržet až do konce.
Část cesty jsme jely vlakem z Mladé Boleslavi do Železného Brodu. Tam byla první zastávka. Měly jsme namířeno do prodejny a zároveň výrobny vinutých perel (KORTAN), kde, jak jsme dostaly informaci, si můžeme samy vyrobit náušnice, náramek, náhrdelník,… co budeme chtít. Nahrnuly jsme se do krámku a deset očí ulpělo na rukou opravdové mistrové ve svém oboru. Nad hořícím ohněm tavila různě barevné sklo a navíjela horkou hmotu na tenkou tyčinku. Potom přidala plátek zlatého proužku a znovu navinula horké sklo a nakonec vytvarovala. Za chvíli měla hotový korálek a začala další. Krámek byl plný různých tvarů a barev korálků a my jsme se po chvíli usadily ke stolečkům a začaly rozmýšlet, co si vyrobíme. Některé z nás si koupily už hotové výrobky, ale ostatní neodolaly a zkusily si vyrobit vlastní šperk. Koupily jsme si potřebný materiál, vybraly jsme korálky a mohly jsme začít. Nejdříve jsme si nechaly poradit, jak správně zacházet s nůžkami a kleštěmi, abychom vytvořily potřebná očka a potom už záleželo na nás. I když jsme to dělaly poprvé, nakonec jsme si odnášely skutečně krásné náušnice a náhrdelník, že jo, holky?
Tak a teď musíme najít tu správnou cestu na Malou Skálu, protože odtud se chceme vracet zpátky domů. Když jsme získaly potřebné informace a měly jsme k orientaci ještě mapu, tak už nás nemohlo nic zastavit a vyrazily jsme. Vydaly jsme se k Suchým skalám, a řeknu vám, v některých místech jsme se my menšího vzrůstu brodily skoro po pás ve sněhu. Některé z nás padaly vyčerpáním a zdálo se, že cestu vzdají a zmrznou někde v lese v hlubokém sněhu. Ale díky Bohu jsme nabraly druhý dech a pokračovaly jsme dál. Když jsme vyběhly z lesa, byly před námi zasněžené louky, na kterých občas svištěly sáňky. V tu chvíli jsme litovaly, že nemáme aspoň „pekáč“, na kterém bychom se svezly. Ale pokračovaly jsme dál. Čas běžel a my jsme to měly tak akorát, abychom stihly autobus a dorazily včas domů. Když jsme dorazily na místo, sedly jsme si na chvíli do hospůdky, než nám pojede autobus. Po chvíli se holky začaly všude drbat. „Maru, mě všechno hrozně svědí“, volaly vyděšeně. „Co to je?“ Když jsem je uklidnila, mohla jsem jim vysvětlit, … Milý čtenáři, určitě si domyslíš, co se dělo.
Výprava na Cair Paravel dopadla úspěšně. Nikdo se neztratil, neublížil si, jenom to drbání… To víte, když se brodíte a padáte do sněhu, kůže zčervená a v teple začne svědit.
Rozloučení s Narnií, 13.února 2006
Vlastně jsme se měly rozloučit s Narnií už minulý týden, ale holky byly nemocné, někdo se nemohl dostat do Boleslavi, někdo zapoměl … Zkrátka protože přišla jenom Bára, nakonec jsme to rozpustily.
Také dnes jsme se „slézaly jako švábi na pivo“. Nejdřív to vypadalo, že zase skoro nikdo nepřijde, ale nakonec tu bylo pět holek. Vzpomínaly jsme, co všechno jsme v Narnii prožily, kde jsme byly, koho jsme poznaly a taky co nám celý ten příběh chtěl říci. Zahrály jsme si hru, při které jsme po mapě prošly znovu celou Narnií a řeknu vám, někdy jsme se docela zapotily, ať už doslova při běhání po schodech, nebo obrazně, když jsme musely vymýšlet reklamu na mléčnou čokoládu či vyprávět zajímavou historku ze svého života. Pak jsme se pro změnu zchladily, když jsme musely vypít hrnek studené vody. Nakonec jsme vyhodnotily naši soutěž, kdy holky sbíraly při našem putování body za otázky k příběhu či v různých soutěžích a turnajích. Rozdaly jsme diplomy a odměny.
A pak jsme zjistily, že to naše putování Narnií ještě tak úplně neskončilo. Jak bude pokračovat? Nechte se překvapit a podívejte se s námi dál.
Prostírání 20. února 2006
Minulou Déeshájku jsme uzavřely naše putování Narnií, rozdaly jsme diplomy a ceny, zahrály hru, plnily různé úkoly, povídaly…
Dnešním dnem začínají nové akce a jsou před námi napínavé chvíle. Na Déeshájce se skutečně nikdy nikdo nenudí. Přesto Narnii úplně neopustíme. Budeme si každý měsíc vyprávět příběhy, které budou o tom…, ale nebudu předbíhat. Budete mít možnost si je přečíst na našich webových stránkách.
Dneska máme v plánu připravit si prostírání, protože, když už vaříme, pečeme, smažíme…, tak ať jíme se vší parádou. Máme k dispozici šablony ve tvaru koleček a trojúhelníků a pomocí nich sestavujeme různé kytičky, třešničky a další vzory nebo jednoduše kolečka a trojúhelníky. To vše obkreslujeme na bílou látku a vybarvujeme barvami na textil. Barva musí být dost hustá, moc ji neřeď vodou, jinak se ti vzory rozpijí. Některé z holek se snaží víc, jiné míň, ale nakonec se nám všem vybarvily hezké motivy a vzory. Tak teď to hlavně nikde neumazat a nechat pořadně uschnout.
Polévková DéeSHáJKa, 27. února 2006
Rozhodly jsme se, že jakožto hosté samotného Aslana se musíme naučit nejen vybraně a kulturně stolovat, ale rovněž se naučit sestavit vhodné menu pro takovou královskou hostinu, jaká se konala na Cair Paravel. A abychom měly opravdu z čeho vybírat, budeme každý chod zkoušet v několika variantách.
Dnes přišly na řadu polévky. „Cože, s houbama? Tak to nejim!“, oznamují některé rezolutně. My ostatní se speciálně na tuto polévku těšíme. Rozdělujeme se do dvojic a už to jede: loupeme cibuli, česnek, krájíme chleba, zelí, vařenou zeleninu, anglickou slaninu, rozmícháme v hrníčku smetanu … Za chvíli nám na plotně bublají čtyři hrnce a libé vůně se linou až na chodbu.
Konečně je to všechno na stole a za chvíli už lžíce vesele cinkají o talíře. Ochutnáme všechny polévky, jen ti nejzarytější odpůrci hub té jediné odolají. Ale všechny čtyři byly opravdu výborné. Kdo ochutnal a zachutnalo mu, může si zkusit uvařit sám Polévku na říjen s cibulí a česnekem – je výborná i v únoru! – Smetanovou polévku s houbami, Staročeskou polévku nebo Uzenou polévku se smetanou.
